O knize: 2019 / Boris Pavlovič Dilyakov byl odvezen do Bagdádu jako dítě svými rodiči, kteří uprchli před machnovskými kulkami. Tam vyrůstal jako silný a hravý, inteligentní chlapec pod dohledem své babičky Sarah, matky svého otce. Základní školu absolvoval doma v Bagdádu, a když odtamtud odešel, byl na svůj věk velmi vzdělaný. . Navíc jako správný Asyřan, kteří jsou nejnadanějšími polygloty na světě, ovládal mnoho jazyků používaných v tomto prostředí. Naučit se je pro něj bylo tak snadné, že to jeho matce připadalo zcela přirozené, a po příjezdu do Kišiněva ho poslala do rumunské školy, aniž by pochybovala, že její syn se tento jazyk také rychle naučí, ale v Kišiněvě došlo k tragédii. a Boris Pavlovič ztratil otce. Celá jeho rodina se ocitla ve velmi těžké životní situaci, proto byli nuceni se rozdělit. Babiččina část rodiny zůstala v Kišiněvě a Alexandra Sergejevna se svými dětmi uprchla v květnu 1932 přes Dněstr do Ruska, kde také musela urychleně skrývat jakékoli stopy po svém angažmá na východě, v Bagdádu a v rodině svého manžela..